Chemická recyklace může pomoci překlenout mezeru v recyklační kapacitě tím, že nabídne recyklaci plastů, které jsou v současnosti nerecyklovatelné (tj. až 90 %). Tento proces produkuje plasty původní kvality, které lze nepřetržitě recyklovat, což maloobchodníkům umožňuje přístup k vysoce kvalitnímu recyklovanému plastu.
Mechanická recyklace vyžaduje dokonalé roztřídění odpadu na jednotlivé druhy (polyethylen – měkký, tvrdý, PVC – měkké, tvrdé, polypropyl- en, PET, polystyrén) a vytřídění méně obvyklých (polyuretan, polyamid, ABS, polykarbonát). Tento poměrně náročný proces zatím není automatizovaný (i když existuje výzkum umělé inteligence v této oblasti), protože na rozdíl třeba od magnetického železa, plast od plastu nerozdělíte takto jednoduchým fyzikálním procesem. Jako lidé nejsme schopni takto spolehlivě plasty rozlišovat. Nicméně i kdyby se to dařilo, stále zůstávají problémy s čistotou takového plastu – lze recyklovat plastový kelímek se zbytky
hořčice nebo nádobku se zaschlým lakem? Technolog si nemůže být nikdy jistý, co všechno plastový odpad obsahuje. Každý jednotlivý druh plastu je navíc modi- fikován různými změkčovadly, plnivy, barvivy a dalšími látkami upravujícími jeho vlastnosti. Ve výsledku je pak recyklát prakticky nepoužitelný pro výrobu skoro čehokoliv, protože nemá jasně definované složení a nelze garantovat jeho hygienické standardy (třeba pro obaly v potravinářství). Většina recyklátu se proto dále využívá na výrobky druhé kategorie, tedy nižší hodnoty. Ty navíc nelze opakovaně recyklovat.
“Nejde o to jen recyklovat, ale dokázat recykláty prakticky a hlavně ekonomicky využít. ”
Zavedením recyklace surovin do odpadového průmyslu se mohou mechanické recyklátory stát efektivnějšími a ziskovějšími, s přístupem k novým produktům a zdrojům příjmů a eliminovanými náklady na likvidaci. Tímto způsobem recyklace doplňuje stávající infrastrukturu a zvyšuje celkovou míru recyklace. V rámci tohoto nového systému může být výroba plastů nakonec oddělena od fosilních paliv, což povede k posunu směrem k oběhovému hospodářství s plasty.
MECHANICKÁ VS. CHEMICKÁ RECYKLACE
Mechanická recyklace vyžaduje nekontaminované toky plastového odpadu. Většinu plastů nelze mechanicky recyklovat opakovaně. Do mechanické recyklace 1 tuny plastových odpadů je nutné investovat 1 MW elektrické energie a použít 4 m3 vody.
Oproti tomu chemická recyklace nevyžaduje důkladné třídění, může důsledně recyklovat většinu používaných plastů. Po chemické recyklaci se plast stává prakticky nekonečně recyklovatelný.
Mechanická recyklace představuje více než 99,9 % infrastruktury a podnikání v recyklační oblasti. Chemická recyklace je dosud pouze její nepatrnou částí.
Mechanická recyklace je v úpadku a všechny aspekty naznačují, že není dále ekonomicky životaschopná.
Naproti tomu se chemická, a zvláště termochemická recyklace jeví jako velmi perspektivní způsob recyklace plastových odpadů.